- 29.11.2016
11. listopad se na celém světě slaví jako Den válečných veteránů. Oficiální oslavy probíhaly také v prostorech Národního památníku na pražském Vítkově. Oslav se osobně účastnil také Ministr obrany Martin Stropnický, který při této příležitosti vyznamenal několik osobností. Mezi nimi byl i nadrotmistr PhDr. Radim Chrást, bývalý voják z povolání, novodobý válečný veterán, účastník misí na Balkáně a příslušník pěší roty aktivních záloh při Krajském vojenském velitelství Jihlava. Z rukou ministra převzal jedno z nejvyšších resortních vyznamenání – Záslužný kříž III. třídy.
Při této příležitosti s nadrotmistrem Chrástem zaznamenam rozhovor dr. Ivo Havlík:
Za co jste vlastně byl vyznamenán?
Vyznamenání mi bylo uděleno za dlouhodobou činnost v oblasti udržování památky vojenských veteránů a legionářských tradic.
Můžete být konkrétnější?
Od roku 2008 jsem s kolegy z Československé obce legionářské podnikl několik výprav do států bývalého SSSR po stopách padlých legionářů, některé z nich jsem také osobně inicioval a kompletně naplánoval. Na základě naší činnosti se například povedlo vybudovat a odhalit Pomník padlým legionářům v severouralském Kunguru. Dlouhodobě také spolupracuji s některými muzei a institucemi a účastním se také konferencí s legionářskou tématikou.
V našich novinách před několika lety vyšel článek o Vaší výpravě do Sokolova, o co se jednalo?
Přibližně před 7 lety mne napadlo zorganizovat tady u nás v ČR zimní, noční, pietní pochod jako vzpomínku na naše vojáky, kteří se v roce 1943 pěšky přesunovali z města Charkov na frontu k vesnici Sokolovo. Od roku 2009 tedy každoročně společně se spolubojovníky z roty Aktivních záloh v Jihlavě pořádáme tento pamětní pochod, probíhá také v noci a trasa je dlouhá stejně jako tehdy, tedy téměř 50 km. Na základě zájmu jsem pak zrealizoval ve spolupráci s ČsOL výpravu 3 autobusů do ukrajinského Charkova, kde jsme v rámci oslav 70. výročí bitvy u Sokolova absolvovali znovu tento noční přechod v celé jeho vzdálenosti.
Pořádali jste poté i nějaké další zájezdy na zajímavá místa spojená s naší historií?
Tehdy, v roce 2013 vznikla taková tradice, na základě které 2x ročně vyjíždíme na vojenskohistorická místa spojená s naší armádou a našimi občany. Jezdíme především na východ, byli jsme na slavnostech osvobození Kyjeva na podzim 2013, Oděsa – jaro 2014, Dukla – podzim 2014, Kaliningrad – jaro 2015, Volgograd – podzim 2015, Bělorusko – jaro 2016 a naposledy letos v říjnu v rámci připomínky 80. let začátku občanské války ve Španělsku.
To musí být velmi organizačně náročné cestovat do Ruska, kolik Vás na tyto zájezdy jezdí?
S organizací mi samozřejmě pomáhají přátelé z Československé obce legionářské, nejbližším spolupracovníkem je Ing. Roman Klimeš, se kterým jsme bydleli na jednom pokoji již při studiích na vojenském gymnáziu. Zapojeni jsou samozřejmě i zaměstnanci cestovní kanceláře, která tyto výjezdy za hranice republiky zastřešuje. Na naše akce jezdí vždy minimálně 1 velký autobus, někdy se sejde více zájemců, potom objednáváme autobusy 2. Celkově se dá říci že zájem o výlety do podobných míst určitě příznivci vojenské historie mají. Vzhledem ke skutečnosti, že jak do Ruska, tak i do Běloruska je třeba vízum není opravdu organizace takové cesty jednoduchá.
Máte kromě zmiňovaného nočního pochodu ještě nějaké další aktivity v české republice?
Vždy poslední srpnový víkend pořádáme tzv. Partyzánský pochod, který mapuje činnost a aktivitu partyzánských oddílů a vojenských výsadků na Vysočině v době druhé světové války. Naším záměrem je připomenout odbojovou činnost v naší oblasti a také hrdinství obyčejných lidí kteří riskovali úplně vše. Zatím se nám povedlo uspořádat 5 takových pochodů. Letos z Netína do Velkého Meziříčí a pro příští rok plánujeme zavítat do okolí Vírské přehrady po stopách oddílu Dr. Miroslava Tyrše.
Vím o Vás, že stojíte také za projektem Legionáři s lipovou ratolestí, přibližte čtenářům o co se vlastně jedná?
Při mapování osudů legionářů z Vysočiny jsem si někdy v roce 2010 všimnul, že se v našem kraji narodilo několik významných generálů, začal jsem tedy cíleně shromažďovat informace o všech, kteří se narodili na Vysočině a dosáhli v armádě hodnosti generála. O tomto tématu jsme začali více hovořit také s poslance PČR Karlem Černým, který je úspěšným autorem několika knih z válečnou tematikou. Společným nápadem pak byla příprava knihy. Do projektu jsme poté přizvali ještě plk. PhDr. Eduard Stehlíka, PhD, renomovaného vojenského historika. Výsledkem pak byly dva díly knihy Legionáři s lipovou ratolestí v Vysočiny, třetí díl mapuje osudy legionářů-generálů z oblasti Zlínska a Jižní Moravy a momentálně vzniká čtvrtý díl který je zaměřen do Východních Čech. Naším cílem je postupně popsat životní osudy legionářů-generálů z celé bývalé Československé republiky. Součástí projektu není pouze kniha, ale také přednášky, výstavy a nebo třeba i připomínky v podobě pamětních desek.
V textu pro udělení vyznamenání se o Vás hovoří jako o novodobém válečném veteránovi a příslušníkovi aktivních záloh?
Do uniformy jsem se oblékl poprvé již v roce 1989 když jsem začal studovat na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové, po maturitě jsem pokračoval na Roční praporčické škole v Opavě a po závěrečných zkouškách jsem začal sloužit v Havlíčkově Brodě u tehdy nově vznikající Brigádě rychlého nasazení jako výkonný praporčík – výsadkář. V roce 1996 jsem byl nasazen do oblasti bývalé Jugoslávie v rámci mise IFOR a v roce 1997 mise SFOR. Z armády jsem odešel na konci roku 1998. V roce 2009 jsem poprvé odjel na cvičení s Rotou Aktivních záloh při KVV Jihlava. V této rotě sloužím dodnes.
Jste členem Československé obce legionářské, měl jste mezi svými předky také legionáře, nebo odbojáře ?
Pradědeček z maminčiny strany František Novotný z Bohdalce byl příslušníkem 8. střeleckého pluku československých legií v Rusku. Do legií vstoupil na začátku roku 1918 a domů se vrátil až v létě 1920. Dědeček z otcovi strany za války spolupracoval s partyzánským oddílem Jermak, jako telekomunikační specialista dokázal v Brně sehnat baterie do jejich vysílačky a přes všechny kontroly převézt až do místa jejich úkrytu. Určitou dávku osobní odvahy pak prokázal i můj táta, když v roce 1968 na protest proti srpnové okupaci vrátil průkaz člena KSČ a až do roku 1989 mohl pracovat pouze jako traktorista v JZD.
Jste kromě Československé obce legionářské členem ještě nějaké další organizace?
V Československé obci legionářské zastáván na republikové úrovni funkci místopředsedy zahraniční komise a na regionální úrovni jsem předsedou Jednoty plk.J.Švece-Horácko. Dále jsem také členem Sdružení válečných veteránů Vysočina, Klubu výsadkových veteránů Chrudim a jako každý správný chlap z vesnice také členem Sboru dobrovolných hasičů v Podolí.
Na vojáka máte před jménem neobvyklý titul PhDr., v jakém oboru jste jej získal?
Za tento titul vlastně může také armáda, v roce 1998 jsem byl totiž vyslán na kurz o který nikdo jiný neměl zájem. Konal se ve Vyškově a jmenoval se Prevence sociálně patologických jevů v armádě. Tato problematika mne zaujala a následně jsem se přihlásil ke studiu na Technické univerzitě v Liberci, obor Sociální pedagogika, s několika přestávkami jsem se postupně v tomto oboru prostudoval až k rigorózní zkoušce, na základě které mi byl udělen titul doktora filosofie.
Máte spoustu zájmů a aktivit, jaká práce Vás ale momentálně živí?
I když bych se vojenské historii rád věnoval na plný úvazek, nejedná se zrovna o lukrativní obor, takže jsem si byl nucen najít běžné občanské povolání. Pracuji v pozici managera realizace ve firmě, která se zabývá automatizací v průmyslu.
Blíží se závěr roku, připravujete ještě letos nějakou akci?
Každý rok se loučíme setkáním spojeným se střeleckou soutěží. Jedná se o střelecký memoriál plk. J. Švece a koná se na vojenské střelnici v Kunžaku. Sjedou se přátelé z celé republiky, ale třeba i z Rakouska a místo předvánočního stresu panuje uvolněná atmosféra.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu úspěchů ve Vašich činnostech.
Zpracovala: s.z. Libuše Pavlíčková KVV Jihlava.
Fota: archiv nrtm. Radima Chrásta.
